myšlenky ze sprchy

Když se knihomol střetne s filmovým nadšencem...

14. února 2018 v 0:07 | Vee
Knihy. Pro někoho pouhé listy papíru s tištěnými slovy a pro někoho nepostradatelná součást osobnosti. Já sama se řadím do druhé skupiny. Ať mě potkáte kdekoli a kdykoli, můžete si být jistí, že budu mít v ruce knihu (a v brašně další 4, jen tak pro jistotu). Knihy pro mě, jako pro mnoho dalších lidí, představují únik od reality. Od povinností a problímů. Od každodenní rutiny. Četla jsem odjakživa. Jako malá, asi ve 4 letech, jsem prý chodila za rodiči a ptala se na různá písmenka, která jsem ještě neznala, protože mě knihy tak moc zaujaly. Už od té doby. Už od té doby jsem knihy nikdy nevypustila z hlavy. Poslední dobou mám ale pocit, že se některé knihy mění spíše ve scénáře. Mnoho začínajících spisovatelů dnes už počítá s tím, že by se kniha eventuelně mohla přeměnit ve film. Je tohle ale správně?

Neberte si to zle. Jsem sice knihomol, ale povedený scénář, bravurní výkony herců, a novodobé speciální efekty jsou moje věc. Filmy miuju. Jsou pro mě téměř tak důležité jako knihy. Takže když mi někdo položí otázku co preferuji, věřte mi, není nikdy lehké odpovědět. Celá otázka se většinou promění ve velkou debatu. Občas, když se zeptá velký nadšenec kinematografie, se debata může stát i hádkou.




Filmy miluji, ale i tak... knihy mají kouzlo. Ten pocit, co dostanete, když otevřete novou knihu u filmu nemůžete čekat. Stejně jako vůně starých knih, nebo autorem pečlivě vybraná slova, která vám doslova začnou tančit před očima pokaždé, když otočíte stránku. Filmu nejsou špatné, ale... díváte se na ně. Díváte se na hlavní postavu a její dobrodružství, vztahy, a životní příběh. Pozorujete krajinu kolem. Sledujete osudy drobnějších rolí. U knih žijete. Prožíváte s hlavní postavou každé slovo. Jeho emoce a zážitky. Náte jeho strachy. Víte jaká je jeho oblíbená vůně a jeho špatné zvyky. Proč? Máte totiž mnohem více času na to se sžít a sympatizovat s postavami. 120 minut je nic v porovnání s 500 stránkami. Tohle často bohužel vede ke skrácení děje a vynechání pro čtenáře důležitých detailů. Ne jenom to, ale autor má prakticky neomezený prostor se rozepsat i o nejmenších detailech. Celá stránka může být o tom, jak se charakter cítil, zatímco ve filmu tomu věnují pár slov a zbytek je udělán tak, aby zaměstnal naše oči. A je to správně? Možná že právě to je to, co dává knihám kouzlo. Dávají prostor naší představivosti. Nikdzy nevíme přesně jak kdo vypadá, nebo v jakém prostředí se přesně nacházíme. Je to individuální. 500 čtenářů té stejné knihy může mít 500 různých představ o tom, jak vypadá charakter. A pokud herec nenabyde našich požadavků a představ, může to zničit celý film. Neznám horší pocit než to, když máte představy o tom, jak by určité postavy mohly vypadat a když vyjde film, vaše iluze rychle upadnou. Nebudu také zmiňovat to, že si knihy můžete kamkoliv vzít, že zaměstnaji vaši mysl více než filmy, nebo že fimy jsou často moc ovlivňovány reklamami.

Avšak i přes to si myslím, že kinematografie je krásná. Každý z nás, i ten největší knihomol, občas potřebuje úplně vyponout a podívat se na nějaký dobrý film. Dokonce i já mám některé filmy, které se, dle mého názoru, vyvedly o moc lépe než knihy. A vím, že tohle je velice nepopulární názor u člověka mého věku nebo knihomola všeobecně, ale... například takový Harry Potter. Knihy jsem přečetla všechny a Kámen Mudrců je jeden z mých oblíbených. I tak si ale stojím za tím, že filmy jsou lepší. Mžná ale hlavně pro to, že jsem na nich vyrůstala a knihy jsem dočítala teprve pár let zpátky. Moc dobře si pamatuji ty filmové pátky s rodiči, které jsme strávili hádáním se o tom v jakých jsme kolejích.

Závěr je tedy asi jasný. Za mě vždy byly, jsou, a budou lepší knihy než filmy. Avšak obojí má své kouzlo. Občas ani nezáleží na kvalitě filmu, ale na náladě člověka. A ať už jste knihomol nebo filmový nadšenec, zavřete prohlížeč a běžte se odreagovat k nějakému příběhu.

Vee
 
 

Reklama